-
Nejlepší
-
Děti a mladí
-
Období
Stojí chlapeček u studny a strašně naříká. Jde okolo policajt a zeptá se ho, proč pláče.
„Prosím, spadla mi tam matka.”
Policajt vleze do studny, prohledá, překope, proleze ji úplně celou, ale nic nenajde. Vyleze úplně zničený a říká: „Tvoji matku jsem nikde nenašel.”
„A co teď udělám s tímhle šroubem? Uaaááá!”
-
+


25. 12. 2011
„Ty jseš ale pecivál!” zlobí se na líného Honzu máma.
„Tak co jsem - pec, nebo vál?”
-
+


25. 12. 2011
Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!”
Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?”
„Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”
-
+


25. 12. 2011
Pepíček přijde do lékárny a ptá se: „Máte prezervativy?”
Lékárník mu odpoví: „Za prvé - prezervativy nejsou pro děti a za druhé, ať si sem zajde tatínek sám a vybere si podle velikosti.”
Pepíček na to: „Tak za prvé: Prezervativy nejsou pro, ale proti dětem a za druhé - tatínkovi nebudu nic říkat, protože mě sem poslala maminka, jelikož jede do lázní a ještě neví, jaké tam budou rozměry!”
-
+


15. 12. 2011
„Co ti říkal tatínek na tu pětku?”
„Nic, jen mávl rukou.”
„Tak to máš dobré.”
„Ani bych neřekl. V cestě jí stála moje hlava.”
-
+


25. 12. 2011
„Mami, kup mi velblouda!”
„A čím bychom ho krmili?”
„Kup mi ho ze zoologické zahrady, tam se krmit nesmí!”
-
+


25. 12. 2011
Přijde Pepíček do školy s monoklem na pravém oku. Učitelka se ptá: „Kde ses popral?”
„Prosím, já jsem nemohl spát a vrtěl jsem se. Tatínek se zeptal, jestli spím. Řekl jsem, že ne. Tak mi tatínek jednu vrazil, abych spal.”
Podruhé přišel s monoklem na levém oku a situace se opakovala. Potřetí když přišel zbitý, učitelka mu říká: „Zase jsi mluvil, viď...”
„Naopak - byl jsem zticha, když se tatínek zeptal, jestli spím. Tak on říkal: Mámo, tak jedem. A já se zeptal, kam.”
-
+


25. 12. 2011
„Pane vedoucí, v našem stanu je krysa!”
„Buďte rádi, že není v kuchyni, to už byste ji měli na talíři.”
-
+


25. 12. 2011
Matka radostně oznamuje do telefonu manželovi, který je na služební cestě: „Tomášek je už zdravý.”
„Vidíš,” spokojeně zahuhňá táta, „a ty jsi říkala, že pozdravit se naučí až tak za rok!”
-
+


25. 12. 2011
Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka.
„Já už půjdu spát...” zívne.
„Tak nazdar!”
-
+


25. 12. 2011